Na vrchol s batohem plným nápadů: parlamenťáci dobývali svůj Everest
Během dubna se zástupci žákovských parlamentů z jedenácti základních škol v ORP Jihlava vydali na dobrodružnou výpravu – nejen symbolicky na vrchol Mount Everestu, ale hlavně za lepší spoluprací, novými zkušenostmi a inspirací pro svou práci ve školních parlamentech. A že to byla jízda!
Třídenní zážitkové kurzy, které pořádala společnost CEDU v rámci projektu MAP IV ORP Jihlava (reg. č. CZ.02.02.XX/00/23_01/0008571), přivedly dohromady vždy dvě až tři školy. Během čtyř turnusů se tak potkali žáci z Křesťanské ZŠ Jihlava, ZŠ Jihlava Otokara Březiny, ZŠ Jihlava Demlova 32, ZŠ Dobronín, ZŠ Zhoř, ZŠ Brtnice, ZŠ Kamenice, ZŠ Puklice, ZŠ Velký Beranov, ZŠ Dušejov a ZŠ Větrný Jeníkov.
Začalo to v base campu…
První den se nesl v duchu poznávání – a to nejen horolezecké výbavy z filmů o zdolávání Mount Everestu, ale hlavně jeden druhého. Účastníci se skrze hravé aktivity učili spolupracovat, komunikovat a navazovat nové vztahy mimo svou domovskou školu. Večerní povídání o hrdinech každého z nich pak dalo vzniknout debatě o tom, co by měl zvládat opravdový „parlamenťák“ – tedy aktivní žák, který naslouchá ostatním, přináší nové nápady, a nebojí se mluvit i s dospělými nebo s vedením školy.
Druhý den? Jeden velký výšlap!
Po prvním „zahřívacím“ dnu se naplno rozjela výměna zkušeností. Každá škola představila, co její parlament dělá – někdo organizuje akce pro spolužáky, jiný řeší vztahy ve třídě, další spolupracuje přímo s ředitelem. Děti si vzájemně sdílely nápady, co jim funguje, a co by chtěly zkusit i u sebe ve škole.
Pak přišla výzva v podobě hry „Messnerovy vrcholy“ – náročné, strategické a sportovní zároveň. „Ale bylo to super“ jak prohlásila žačka 5. třídy Terka. Nestačilo běhat, bylo potřeba přemýšlet, domlouvat se a především… poslouchat i ty, kteří běžně nejsou slyšet. A o tom to je – parlament totiž není o tom, že mluví jen ti nejhlasitější. Naopak – funguje, když v něm jsou slyšet všichni.
A pak přišel vrchol – doslova
Třetí den se všichni vydali zdolat místní „Everest“ – vyvýšené místo, které symbolizovalo splněný cíl. Cesta k vrcholu nebyla jen o chození, ale i o hraní týmových her, smíchu a sdílené radosti. V cíli čekala zasloužená svačinka a pocit, že spolu se dá dojít (téměř) kamkoli.
A co na to účastníci? Děti si kurz pochvalovaly – líbilo se jim, že si mohly popovídat s vrstevníky z jiných škol, zažít něco nového a hlavně si uvědomit, že na parlamentní práci nejsou samy. Společně objevily, že silný parlament stojí na důvěře či vzájemném respektu.
Zážitkové kurzy tak nebyly jen o výšlapu na horu, ale hlavně o vnitřním růstu. Děti odjížděly domů se spoustou nápadů pro další práci v rámci žákovského parlamentu – a co je nejdůležitější, s pocitem, že na to mají.
